Rezervace
cz / en / de

+420 485 172 105
+420 608 255 425
info@jitrava.cz

tipy na výlet

Lužické hory na kole

Lužické hory. Rozhled z Tolštejna směrem k západu. V pozadí vpravo hora Jedlová

Podél bunkrů k muzeu pohraničního opevnění

Přejezd lze stylově zahájit přímo na pomezí Lužických hor a národního parku České Švýcarsko, v osadě Studený. Pokud nemáte auto nebo nechcete řešit složitou logistiku přesunu auta na konec našeho výletu, využijte vlakové dopravy. Nejbližší nádraží leží v České Kamenici, která je od Studeného asi 6 km.

Studeným prochází červená turistická značka, která vede na 736 metrů vysokou horu Studenec. Na kole musíme tento vyhlídkový vrchol objet ze severu po hezké lesní cestě, stoupající nejprve podél Studeného potoka, a posléze se pod Širokým kopcem opět napojit na červenou značku. Ta nás vzápětí přivede k hlavní silnici a rozcestí Krásný buk.

Tady v roubené klasicistní myslivně najdeme sezonní občerstvení a malé muzeum pohraničního opevnění. Jeho tvůrce Bedřich Hamák zde návštěvníky ochotně cesta.

Muzeum pohraničního opevnění v myslivně poblíž rozcestí Krásný buk

Na nejzachovalejší zříceninu Lužických hor

Odtud pokračujeme po lesní asfaltce, ideální právě pro kolo. Cesta příjemně ubíhá a od rozcestí Pod Malou Tisovou ji zpestřuje několik malých bunkrů, tzv. "řopíků", budovaných ve 30. letech minulého století v rámci výstavby československého opevnění.

Červená značka nás dovede do železniční stanice Jedlová, kde se můžeme občerstvit v nádražní restauraci. Čeká nás totiž strmý výjezd do sedla pod horou Jedlová a ke zřícenině Tolštejn. Tady opustíme červenou značku a sledujeme zelené značení a cyklotrasu 3015. Kdo má dost sil, může si ze sedla "odskočit" na vrchol Jedlové s rozhlednou a hostincem. Pěkná cesta nedaleko stanice Jedlová

Hrad Tolštejn, ke kterému přijedeme, je nejlépe zachovanou hradní zříceninou v Lužických horách. Stojí na výrazném znělcovém skalním suku ve výšce 670 metrů a tvoří charakteristickou krajinnou dominantu.

Z vrcholových skalisek, přístupných po železném schodišti se zábradlím, se otevírá pěkný výhled na okolní vrcholy Lužických hor a do údolí na Jiřetín, Horní a Dolní Podluží a Varnsdorf. Za nimi na obzoru můžeme spatřit vrchy Šluknovské pahorkatiny a Lužice.

Lužické hory, Tolštejn. Autor: Wikimedia Commons/Mirek256

Na hradě se můžeme občerstvit v restauraci a pak už nás čeká prudký sjezd po červené do osady Lesné. Na svazích nad údolím Lesenského potoka se dochovalo několik lidových roubených chalup z 1. poloviny 19. století. Zájezdní hostince z téže doby dnes většinou slouží jako penziony.

Zde přejedeme silnici a čeká nás jeden z nejnáročnějších úseků – prudké stoupání po žluté a posléze po zeleně značené naučné stezce na Čertovu Pláň s hlubokými a zachovalými horskými smrčinami. Zdejší zalesněné údolí skrývá četné pozůstatky po dávné těžbě rud a dobývání křemene pro potřebu sklářských hutí. Nejzajímavější místa spojuje právě Hornická naučná stezka.

Od rozcestí Pod Ptačincem najedeme na červenou značku a můžeme se těšit na jeden z krajinově i cyklisticky nejhezčích úseků, vedoucí po "single tracku" oblého hřebene až k nejvyšší hoře Lužických hor, 792 m vysoké Luži.

Kdo chce zdolat tento majestátný vrchol na kole, musí se připravit na technicky i fyzicky náročný výjezd, který ale naštěstí není příliš dlouhý. Lepší přístup je z německé strany, proto včas odbočte z hřebene vlevo na německé území. Modře značená cesta vás dovede k odbočce na vrchol.

Sjezd dolů je možný na obě strany, vzhledem k úzké cestě na našem území a s ohledem na pěší turisty ale spíše doporučujeme kola vést a vyhnout se tak karambolu.

Hned pod vrcholem najdeme několik restaurací a možností ubytování.

Pohled na Luž a skalní město Jonsdorfer Felsenstadt

Od Chaty Luž sjedeme k bývalému hraničnímu přechodu u Waltersdorfu a dále pokračujeme Německem do lázeňského městečka Kurort Jonsdorf. Projíždíme kolem rezervace Jonsdorfer Felsenstadt, pískovcového skalního města, tak trochu v malém připomínajícím náš Český ráj.

Rezervací vede cesta, která je však na kole obtížně průjezdná. Doporučujeme proto "nakouknout" mezi skály ze severu nebo východu, odkud vede do rezervace několik vstupů.

„Řopík“ v Horním Sedle stojí hned vedle kapličky

Máme za sebou přes polovinu trasy a přes německý Hain a Kammloch najedeme opět na naše území na červenou značku, vedoucí po lesní asfaltce pod vrcholem Hvozd. Cesta klesá lesem kolem odbočky ke zřícenině Starý Falkenburg a vyvede nás k silnici v Petrovicích.

Zde najdeme modrou značku, která nás lesem povede až do osady Polesí. Tento úsek si budeme vychutnávat na kvalitní lesní cestě, klikatící se po vrstevnici borovými lesy na úbočí Liščí hory.

Modrá značka nás dovede k silnici, po které budeme mírně stoupat několik kilometrů k Hornímu Sedlu. Na začátku osady odbočíme vpravo na neznačenou lesní cestu, po níž sjedeme k přírodní rezervaci Bílé kameny. Pro svou barvu i tvar se těmto osaměle stojícím pískovcovým skalám také přezdívá zkamenělí sloni. Na skály se dá vylézt a ze sloních hřbetů kochat panoramatickým pohledem k jihu a na Ještědský hřbet. Bílé kameny

Cíl naší trasy je asi o kilometr dál, u hlavní silnice v Jítravě, kde končí i Lužické hory a dále pokračuje masiv Ještědu. Nejbližší železniční stanici najdeme asi o 2 km dále v Rynolticích.

Lužické hory

Názorů na nejhezčí rozhled v Čechách je spousta. Pokud ale zamíříte do Lužických hor na severu Čech na vrch Klíč, budete mít jasno. Takhle pestrou mozaiku krajinných tvarů nikde jinde nespatříte, navíc dohlédnete od Jizerek a Krkonoš přes České a Saské Švýcarsko až po Krušné hory.

Rozhled z Klíče, v dálce Bezděz

Poněkud opomíjené Lužické hory na severu Čech jsou překrásnými horami se zachovalými lesy. Výjimečný a krajinářsky velmi přitažlivý je však také jejich reliéf.

Lužické hory tvoří bývalá pískovcová plošina vyzdvižená mladotřetihorní sopečnou činností. Lávy na mnohých místech pronikly po puklinách do pískovcových vrstev a vytvořily v nich podpovrchové útvary, které dnes vlivem dlouhodobého zvětrávání a eroze vystupují nad okolní terén jako nápadné sopečné kupy. Tak vznikla nejvyšší hora Luž (793 m) a také vrch Klíč (759 m), z jehož nejvyššího bodu se otevírá úžasný rozhled.

Vrchol sužovaný požáry i jedy

Vrch Klíč leží stranou hlavního pásma Lužických hor, v jejich jižním předhůří. Absolutní výškou ho předčí mnohé vrcholy v pohoří, relativním převýšením nad okolní krajinou však Klíč dominuje. Vypíná se izolovaně do výšky 250 m nad terén a ze všech stran je nepřehlédnutelný.

Tvoří ho majestátní znělcová sopečná kupa pravidelného kuželovitého tvaru, který zvlášť vynikne při pohledu od východu nebo západu. Od jihu a severu je profil Klíče více zaoblený.

Efektní podívanou vytváří mohutná skalní stěna na jihozápadním úbočí, pod níž se rozkládá obrovské suťové pole. Skalní stěna dosahuje délky až 300 m a místy má výšku 60 m.

V současné době je vrchol Klíče holý, ovšem ne vždy tomu tak bylo. Lesní porosty, kdysi dosahující až k nejvyššímu bodu, často sužovaly požáry a jiné katastrofy. Poprvé zdejší les shořel v polovině 19. století, naposledy 26. dubna 1992, kdy oheň zasáhl hlavně severní a severozápadní stranu vrcholu.

Mezitím, v 80. letech 20. století, odešly vlivem jedovatých severočeských exhalací všechny smrky. Dnes není na severním svahu po smrkovém lese ani památky, roste tu jen tráva s ojedinělými jeřáby a břízami.

Celý kopec trpí kvůli sopečnému skalnímu podloží suchem, na jižním svahu roste teplomilná doubrava, kterou ochraňuje přírodní rezervace. Skály hostí vzácné květy a hnízdí tu i ohrožení dravci. Klíč od východu ze Svoru

Nejkrásnější rozhled v Čechách

Na Klíč vede červená turistická značka ze dvou stran od jihu z Nového Boru (5km) a od východu ze Svoru (2,5 km). Chodník protíná severní úbočí, na samotný vrchol vede významová odbočka v několika serpentinách. Výstup je poměrně náročný, což je dáno velmi exponovaným svahem, avšak pohodlný. Ze Svoru musíte počítat minimálně 45 až 60 minut, z Nového Boru zhruba hodinu a půl.

Výhled z protáhlého vrcholového skaliska je dokonale kruhový a vůbec nic mu nebrání. Okolní stromy mají výšku přesně takovou, že nezaclánějí a přitom tvoří překrásné popředí dalekým výhledům. Rozhlédneteli se do všech stran, uvidíte pestrou mozaiku krajinných tvarů, které v takové koncentraci a pravidelném rozložení snad nikde jinde nespatříte.

Převládají zejména výrazné kuželovité kopce sopečného původu: na jihovýchodě Ralsko, Tlustec, Bezděz; na jihozápadě Vlhošť a Říp; na severozápadě až severovýchodě pásmo Lužických hor se Studencem, Jedlovou, Luží i Hvozdem. V mlžných dálkách rozeznáte placku Jizerských hor, vedle nich Krkonoše a špičku Ještědu, dále pak Kozákov, Milešovku a hradbu Krušných hor.

Exotickou podívanou skýtá pohled k západu na stolové vrchy a plošiny v Českém i Saském Švýcarsku Děčínský Sněžník, Grosser Zschirnstein, Zirkelstein a další. A to vše oblečené do převažující zelené barvy rozlehlých lesů. No prostě paráda!

Rozhled z Klíče: Jizerské hory, Krkonoše a Ještěd, v popředí Svor a Cvikov

Kde se vzal Klíč?

Rezervace Klíč

Přírodní rezervace Klíč byla vyhlášena roku 1967 na ploše 9 ha. Předmětem ochrany je především teplomilná doubrava na jižním svahu pod vrcholem, která patří k nejvýše položeným v Čechách. Na skalní stěně rostou vzácné druhy rostlin, například hvězdnice alpská, kapradinka skalní a česnek pažitka horský. Zoologický průzkum odhalil 50 druhů obratlovců, v sutích byly nalezeny horské druhy brouků. Z důvodu ochrany přírody platí zákaz horolezectví. Název hory evokuje představu klíče, kterým se odemykají nebo zamykají dveře. To je ovšem omyl. Původ slova souvisí údajně s praslovanským výrazem "ključ", což bývalo označení pro pramen vody. Německý "Kleis" se poprvé objevuje na mapách v roce 1720, český "Klíč" až v turistickém průvodci roku 1928.

Vydatné prameny se na západním úpatí Klíče skutečně vyskytují a v minulosti byly podchyceny pro novoborský vodovod. Půjdeteli cestou z Nového Boru, minete několikrát budovy starých vodojemů a narazíte také na dvě studánky, nabízející příjemné osvěžení. Druhá z nich zvaná Kamzičí vyvěrá při úpatí mohutného suťového pole pokrývajícího západní svah Klíče.

Rozhodně se vyplatí popojít pár desítek metrů na okraj lesa a podívat se na monumentální kamenný útvar zblízka. Při troše štěstí spatříte i kamzíky, kteří byli do Lužických hor uměle vysazeni na počátku 20. století. Jejich oblíbeným životním prostorem je právě vrch Klíč. Sutě a kamenná pole tvoří zároveň příhodné podmínky pro život brouků a pavouků.

Krajina Českosaského Švýcarska

Na vrcholu Klíče se v průběhu let také vystřídaly zajímavé stavby. Podle pověstí zde stával hrad, jeho existenci se ovšem nepodařilo doposud potvrdit. Od poloviny 19. století tu však dočasně fungovalo několik dřevěných chatek nabízejících turistům úkryt a někdy i občerstvení.

Po vybudování serpentinové stezky, která slouží mimochodem dodnes, roku 1893 se tu dokonce dva roky čepovalo pivo. Poslední chatka z roku 1910 byla z nařízení vojenských orgánů roku 1938 zlikvidována. Plány na výstavbu dalších staveb se od té doby již nerealizovaly.

Vrchol Klíče si tedy můžete vychutnat v jeho ryzí a civilizací jen málo dotčené podobě k posezení slouží pouze šedá znělcová skála.

Může se hodit

Jak se tam dostat Autem přes Českou Lípu do Nového Boru, popřípadě dále do Svoru směrem na Rumburk. Auto zaparkujete v jednom z východisek (Svor, Nový Bor) a dojdete do druhého, což je výlet i s posezením na vrcholu na 3 až 4 hodiny. Zpáteční cestu je vhodné realizovat vlakem (jezdí poměrně často). Příjezd vlakem je rovněž reálný: Svor i Nový Bor leží na stejné trati Bakov nad Jizerou - Jedlová, kde jezdí co dvě hodiny spěšné vlaky z Kolína (resp. Mladé Boleslavi nebo České Lípy) do Rumburku.

Výstup na Klíč Svor - Klíč, červená značka, 2,5 km, 45-60 min Nový Bor - Klíč, červená značka, 5 km, 1,5-2 h

Zajímavosti v okolí

Milštejn (6 km) - zřícenina hradu na rozeklané pískovcové skále. Těžil se tu pískovec, z něhož se dříve vyráběly žernovy - mlýnské kameny. Panská skála (7 km) - známá geologická lokalita u Kamnického Šenova s obdivuhodně vyvinutou sloupcovou odlučností čediče (kamenné varhany). Kytlice (4 km) - rekreační obec proslulá víkendovými chalupami známých českých herců.

Přechod Lužických hor

Lužické hory patří tak trochu k zapomenutým koutům naší přírody. Neprávem. Jejich typické kuželovité vrchy vytvářejí u nás unikátní krajinný ráz. Můžete sem podniknout jednodenní výlet na některou ze zdejších "sopek", ale díky kvalitní síti turistických cest a možnosti ubytování na hřebenu lze celé Lužické hory přejít za dva až tři dny.

Lužické hory

Pohraniční hřeben Lužických hor navazuje na západě na České Švýcarsko, na východě na Jizerské hory a Ještědský hřbet a na jihu přechází v České Středohoří. To je zřejmě také důvod, proč jsou Lužické hory, obklopené známými rekreačními oblastmi, poněkud opomíjené.

Pokud se vám zdá pěší přechod hor zdlouhavý, můžete se na cestu vybavit horským kolem.

Mohutnější než Panská skála

Začínáme přesně na pomezí Lužických hor a národního parku České Švýcarsko, v osadě Studený. Prochází tudy červená turistická značka, která nás po hodinovém stoupání smíšeným lesem přivede na 736 metrů vysoký vrchol hory Studenec.

Odtud se otevírají panoramatické rozhledy na západní část hor a najdeme tu také unikátní kamenná pole na jižních svazích hory. Dříve tu musel být rozhled ještě hezčí. Svědčí o tom ruiny kovové rozhledny z roku 1888.

Příjemný sestup nás přivede do Sedla pod Studencem a zakrátko k odbočce na Zlatý vrch. Za přibližně desetiminutovou odbočku budeme bohatě odměněni pohledem na třicetimetrovou stěnu bývalého lomu na čedičové sloupy. Zlatý vrch tak trochu připomíná mnohem známější Panskou skálu, svou mohutností ji však bezesporu převyšuje. Zdejší dokonalé a až šest metrů dlouhé čedičové sloupy se prý v minulosti dokonce používaly ke stavbě mořských hrází v Nizozemí.

Bývalý lom na Zlatém vrchu

Nejzachovalejší zřícenina Lužických hor

Cesta lesem po červené značce nás posléze přivede k rozcestí Křížový buk, kde v roubené klasicistní myslivně najdeme sezónní občerstvení a malé muzeum pohraničního opevnění. Jeho tvůrce, pan Bedřich Hamák, nás zde ochotně zasvětí do tajů výstavby pohraničních opevnění, kolem kterých ostatně vede naše další cesta.

Lesní asfaltka ideální pro kolo sice není na chůzi tak příjemná jako měkké pěšinky, ale už po pár kilometrech se změní na hliněnou cestu k železniční křižovatce v Jedlové. Tady se můžeme občerstvit v nádražní restauraci - čeká nás totiž výstup do sedla pod horou Jedlová. Jen na tomto úseku nakrátko opustíme červenou značku a sledujeme zelené značení. Kdo má dost sil, může si ze sedla "odskočit" na její vrchol s rozhlednou a hostincem.

Hrad Tolštejn, ke kterému nás přivede opět červená značka, je nejlépe zachovanou hradní zříceninou v Lužických horách. Stojí na výrazném znělcovém skalním suku ve výšce 670 metrů a tvoří charakteristickou krajinnou dominantu. Z vrcholových skalisek, přístupných po železném schodišti se zábradlím, se otevírá pěkný výhled na okolní vrcholy Lužických hor a do údolí na Jiřetín, Horní a Dolní Podluží a Varnsdorf, za nimiž na obzoru můžeme spatřit vrchy Šluknovské pahorkatiny a Lužice.

Suťová pole na Studenci

Na nejvyšší horu

Na hradě se můžeme občerstvit v restauraci a zahájit sestup po červené do osady Lesné. Na svazích nad údolím Lesenského potoka se dochovalo několik lidových roubených chalup z 1. poloviny 19. století, z téže doby pocházející zájezdní hostince dnes většinou slouží jako penziony. Zde můžeme strávit první noc přechodu nebo (mámeli ještě dost sil a času) pokračovat k nejvyššímu vrcholu Lužických hor.

Strmé stoupání od Lesenského potoka naštěstí po kilometru ztratí na síle a přivede nás na tzv. Čertovu pláň s hlubokými a zachovalými horskými smrčinami. Zanedlouho narazíme na státní patníky s německými nápisy a po pohodové rovince šlapeme ke špičce hory Luž.

Vlastní výstup na vrchol vede po strmé stezce, avšak kvůli nádhernému kruhovému výhledu se ta trocha potu vyplatí. Dolů už to koneckonců půjde samo a hned pod vrcholem najdeme několik restaurací a možností ubytování.

Pohled z německé strany na Hvozd

Odbočka do německého ráje

Zajímavou alternativou může být pokračování pochodu po německém území. Červená značka nás dovede k hraničnímu přechodu Dolní Světlá - Waltersdorf, odkud pokračujeme po značené stezce k horolezci využívané skalní věži Falkenstein. To už vstupujeme do rezervace Jonsdorfer Felsenstadt - pískovcového skalního města, tak trochu v malém připomínajícího náš Český ráj. Kromě několika pěkných vyhlídek do Podluží a na vrchol Luže tu najdeme také jakousi miniaturní podobu našich varhan u Kamenického Šenova.

Před námi se zvedá poslední, zato výrazný kopec Lužických hor na naší trase, 750 metrů vysoký hvozd. Na vrcholu tohoto znělcového hřbetu najdeme kamennou rozhlednu a turistickou chatu s restaurací - obě leží na německém území.

Vyhlídková terasa s dalekohledem u restaurace je sice přístupná i z české strany, ovšem k nejbližšímu hraničnímu přechodu Petrovice Lückendorf to máme ještě nějakých pět kilometrů.

V Petrovicích můžeme sednout na autobus nebo dojít pěšky posledních asi pět kilometrů na vlak do Jablonného v Podještědí, kde náš přechod Lužických hor končí.

Pískovcové skály v německé rezervaci Jonsdorfer Felsenstadt

Úpatím Lužických hor

Krajina severních Čech patří k nejkrásnějším u nás. Zásluhu na tom má hlavně pestrý reliéf, tvořený homolemi sopečného původu, které kdysi dávno pronikly do měkkých pískovcových vrstev. Tento úžasný svět, mající málokde obdobu, můžete vstřebávat třeba v širším okolí České Lípy na úpatí Lužických hor. Právě tudy se vydáme k nejznámějšímu skalnímu hradu v Česku.

Pískovcové skalisko se Sloupským hradem

Dobrým výchozím bodem výletu je městečko Zákupy u České Lípy. Zejména v létěmůžete využít zdejší rekreační areál zahrnující koupaliště, rybník a kempink.

Vzpomínka na lepší časy

Zákupy jsou středověkým městečkem, jehož počátky sahají do 14. století.Starobylý charakter je patrný na náměstí, v jehož středu stojí barokní sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1708 a řada památkově cenných domů.

Kdysi to bylo prosperující a bohaté město, bohužel přes veškeré pozitivní změnyv nedávné minulosti se nezapře skutečnost, že okolní oblast nese i dnes pečeť kulturní a sociální devastace z dob nedávno minulých. Stále je zde k vidění spousta zchátralých a vybydlených domů a je patrné, že nezanedbatelná část místního obyvatelstva trpí sociálními problémy a je na první pohled dosídlená.

Podhůří Lužických hor z vyhlídky Na Stráži

V zámku Napoleonova syna

Rozporuplné pocity však určitě zažene místní zámek, který patří mezinejreprezentativnější památkové objekty severočeského regionu. Vznikl roku1541 na místě někdejší tvrze a v druhé polovině 17. století získal v podstatědnešní barokní podobu. V roce 1744 zámek vydrancovali pruští vojáci, roku 1775 jej dobyli a zpustošili vzbouření sedláci. Po nějakou dobu sloužil jako přádelna, avšak roku 1818 připadl Napoleonovu synu Orlíkovi. Ten se však na zámku nikdy neukázal.

Zámek v Zákupech

V letech 1850-1853 bylo zámecké patro upraveno ve stylu druhého rokoka na letní sídlo odstoupivšího rakouského císaře Ferdinanda V. Na umělecké výzdobě se tehdy podílel celý štáb pracovníků, mezi nimiž vynikl zejména Josef Navrátil - přední český malíř 19. století. Nejenže s pomocníky své dílny vymaloval v krátké době na dvacet pokojů, ale navrhl i zařízení některých z nich. Navrátilovy malby plné fantazie, harmonie, barevnosti a dovednosti mají vynikající uměleckou hodnotu a patří k největším pokladům zákupského zámku.

Popraviště na kopci Ortel

Zámek v Zákupech je zároveň důležitým orientačním bodem pro podnikání nenáročných cykloturistických výprav do okolí. Značená cyklotrasa odtud směřuje podél kroutící se říčky Svitávky do obce Lindava se zachovalou architekturou roubených domů.

Mezi hlavní zajímavosti podél trasy patří uměle vytesané jeskyně v pískovcových svazích nad řekou a bývalý objekt brusírny zrcadel s náhonem vytesaným do skály. Některé podzemní prostory jsou v současnosti využívány jako skladiště.

Mimořádné zpestření okolní krajiny obstarává sopečný vrch Ortel (554 m), jehož znělcový vrchol v minulosti sloužil jako popraviště města Cvikov. Asi proto ho všechny cesty obloukem objíždějí a na jeho vrchol nevede ani turistická značka…

Kaple sv. Jana Nepomuckého u Sloupu

Letovisko zatím nezkažené komercí

Při putování okolím Zákup byste rozhodně neměli vynechat Sloup v Čechách, kam směřuje značená cyklotrasa jižním úpatím kopce Ortel. Tato sympatická obecpatří rozhodně k nejmalebnějším, které u nás máme. Zásluhu na tom má nejenomstředověký skalní hrad na rozervaném pískovcovém skalisku, ale také zachovalálidová architektura roubených domů.

Obec Sloup z vyhlídky Na Stráži

Prakticky každá druhá usedlost slouží jako penzion, v létě se to tady jenom hemží výletníky. Přitom však zatím ještě nejde o typické komerční rekreační středisko, které by člověka po chvíli omrzelo a znechutilo. Naopak převažuje komorní vesnická atmosféra.

Romantika panuje i na březích nedalekého Radvaneckého rybníka, jehož písečné pláže jsou z jedné strany upraveny na přírodní koupaliště ideální pro všechny věkové kategorie.

Lesy a kopce v okolí jsou doslova prošpikovány tajemnými jeskyněmi a skalisky.

Může se hodit

Jak se tam dostatAutem: Z Prahy do České Lípy přes Mělník nebo Mladou Boleslav. V České Lípě vpravo na Zákupy anebo rovně na Nový Bor a pak vpravo do Sloupu.Vlakem: Vlak jezdí pouze do Zákup na trati Česká Lípa - Liberec. Dobré vlakové spojení by bylo z Ústí nad Labem a Liberce, pokud by zde ovšem zastavovaly rychlíky. Avšak jelikož tomu tak není, putování vlakem prakticky odkudkoli představuje zdlouhavou cestu s četným přesedáváním. Takže vlakem jenom prozkušené a silně trpělivé povahy!

Zajímavosti v okolí Sloupu

Vyhlídka Na Stráži - skalní vyhlídka asi 0,5 km jižně od Sloupu. Původně se nazýval Široký kámen (Breiter Stein) a jeho dnešní jméno bylo odvozeno od strážního stanoviště, které si zde v roce 1634 zřídili Švédové. Krásný rozhled na Sloup a Lužické hory.

Lesní divadlo - příležitostně využívané přírodní divadlo, částečně vysekané doskal na jihozápadním okraji Sloupu. Vzniklo roku 1920 a pojalo až 1600 diváků.Samuelova jeskyně - obydlí poustevníka, uměle vyhloubené v pískovcovém skalním masivu nad jižním okrajem Sloupu. Jeskyni vyhloubil na počátku 18. století sloupský rodák Samuel Görner, žil v ní v letech 1718 až 1735.

Modlivý důl - asi 1 km dlouhé romantické skalnaté údolí, hluboce zaříznutédo pískovcových skal. Původně se jmenoval Smolný důl, protože se tu vařila kolomaz, později se přeměnil na pověstmi opředené poutní místo se svatyněmi částečně vysekanými do skal.

Hrad a poustevna Sloup

Největším magnetem městečka je ale bezesporu hrad Sloup, nejznámější skalní hrad v Česku. Byl postaven někdy počátkem 14. století na téměř nepřístupném pískovcovém suku, který spadá na všechny strany kolmými až převislými skalními stěnami.

Pískovcové skalisko se Sloupským hradem

Hrad, přestože byl roku 1445 dobyt a poškozen, se v dobrém stavu dočkal třicetileté války. Roku 1639 jej však již natrvalo vypálili a zpustošili Švédové. Dějiny hradu se však neukončily. V letech 1670 až 1785 si nepřístupné skalisko vybrali za svůj domov poustevníci. Ke svému asketickému způsobu života sipostupně celou zříceninu výrazně upravili a na skalní plošině vystavěli novou kapli.

Prohlídkový okruh, vedoucí přes četné místnosti a terasovité ochozy vytesané do skály, lze absolvovat s průvodcem i samostatně. Z místností zaujme zejména Zbrojnice, jejíž strop podpírá šest obdélných sloupů a stěny u oken zdobí hrubě tesané reliéfy. Nechybí samozřejmě ani hradní studna a temná hladomorna s figurínou trestance.

K obrannému systému skalního hradu v minulosti patřil také rybník, na jehož hladinu je hezky vidět z teras v jižně orientované skalní stěně.

Pro cyklisty na závěr dobrá zpráva - všechny komunikace směřující k úpatí hradního skaliska vedou z kopce.

Hvozd

Rozhledna na Hvozdu z roku 1892

Hora Hvozd (Hochwald) o výšce 750 m je neodmyslitelnou součástí panoramatu sopečných vrchů Lužických hor, výrazně se tyčících nad okolní krajinu. Ve srovnání s ostatními ovšem nemá kuželovitý tvar, ale podobu protáhlé stolové hory.

Její podloží tvoří méně běžná vyvřelá hornina znělec (fonolit) s deskovitým rozpadem, kterou lze pozorovat ve vrcholové části jako drobné skalky a balvanová pole. Vrcholový hřbet dlouhý asi 500 m je protažený ve směru severovýchod – jihozápad.

Na vyvýšenině uprostřed stojí kamenná rozhledna s restaurací, nejvyšší jihozápadní skalnatý vrcholek zdobí turistická chata. Veškeré tyto objekty stojí na německém území, státní hranice prochází úbočím hory a vrcholových partií

Hvozdu se dotýká na nejvyšším bodě v těsné blízkosti turistické chaty. Hvozd je tedy z větší části německý, nejspíš proto na něj z české strany chodí podstatně méně lidí. Navíc do obcí, z nichž se na Hvozd chodí, je špatné dopravní spojení.

Nejvyšší vrchol Hvozdu s chatou

Z Krompachu kolem památných tisů

Nejkratší, necelé tři kilometry dlouhý výstup na Hvozd vede od západu z vesnice Krompach. Dnes převážně rekreační obec se sklářskou minulostí leží na bývalé obchodní stezce z Čech do Žitavy. Poblíž silničky, která vede z návsi společně s červenou značkou směrem k Hvozdu, stojí tři památné tisy červené. Nejstarší, zhruba 500 let starý, má obvod kmene 425 cm.

Na konci zástavby se značka dotkne státní hranice a podél ní směřuje ve stále prudším stoupání až na jihozápadní vrchol Hvozdu s turistickou chatou. Krajinářsky nejpoutavější úsek těsně pod nejvyšším bodem vede přes balvanové pole řídkým porostem bříz a jeřábů, které nahradily imisemi postižené a uschlé smrčiny.

Malé prodloužení výstupu z Krompachu nabízí žlutá značka vedoucí kolem přírodní zajímavosti Jánské kameny, což je skupina čedičových skal tyčících se jako skalní zeď nad okolní terén. Nejmohutnější útvar dosahuje výšky 10 m a délky 25 m.

Od Jánských kamenů, údajně pojmenovaných po svatém Janu Křtiteli, lze pokračovat po německé zelené nebo kousek bez značky po hranici, kam se později napojí výše popsaná červená trasa. Nejméně zajímavou variantu

představuje zelená značka po silničce do sedla Babiččin odpočinek s navazující žlutou až na vrchol, v závěru pak vede souběžně s červenou.

Panorama Lužických hot z Hvozdu

Z Petrovic přes Německo

Z opačné, tedy východní strany, se na Hvozd chodí z Petrovic, které podobně jako Krompach leží na staré obchodní cestě z Čech do Žitavy. V obci si můžete prohlédnout osamoceně stojící barokní zvoničku a budovu bývalé celnice, v níž se 19. srpna roku 1813 zastavil se svým doprovodem Napoleon Bonaparte při cestě do Jablonného.

Na Hvozd odtud směřuje červená značka v délce asi 7 km, vede ale poměrně nezáživným terénem lesem po zpevněných širokých cestách a navíc ještě velkou oklikou. Proto doporučujeme krajinářsky mnohem přitažlivější variantu přes německé území.

Popojdete zhruba 1,5 km po silnici k hraničnímu přechodu a hned za ním narazíte na informační tabuli i německé zelené značení (zelený bod). To vás povede kolem krásně upravených domů lázeňského letoviska Lückendorf (Luftkurort Lückendorf) na bezlesé hřebenové pláně s úžasnými výhledy na Ještěd a krajinu severních Čech. Krásně se odtud rýsuje také originálně tvarovaná silueta Hvozdu zvýrazněná věží rozhledny.

Značení mírně stoupá až k hotelu u silnice a krátce poté se potkává s červenou značkou od Petrovic. Další výstup na Hvozd vede již společně po německém území kolem rozhledny až k nejvyššímu bodu u turistické chaty (původně vedla česká červená po hranici a rozhledně se vyhýbala).

Hvozd a Sokol od Jablonného v Podještědí

Jihozápadní vrchol Hvozdu a golfové hřiště v Heřmanicích

Hvozd zdobí rozhledna i chata

Výstup na rozhlednu si rozhodně nenechte ujít. Kamenná věž z roku 1892 poskytuje nádhernou vyhlídku, kterou jen tak nespatříte. Především jsou vidět celé Lužické hory včetně pískovcových skalních měst v okolí Oybinu. Za dobré viditelnosti máte jako na dlani také Ještěd, Ralsko, Bezděz, někdy i Krkonoše, Trosky a sopečné kužely Českého středohoří včetně Milešovky.

Zajímavostí je, že rozhledna je takřka totožná s rozhlednou na Jedlové, rovněž v Lužických horách. Jsou si podobné tvarem, výškou, použitým stavebním materiálem a dokonce slaví i narozeniny ve stejný den 14. září. Věž na Hvozdu je ovšem o rok mladší. Německá chata na Hvozdu

Na nejvyšším jihozápadním vrcholu Hvozdu také stojí turistická chata z roku 1889, před jejímž vchodem přímo prochází státní hranice. Kamenná vyhlídková plošina i letní venkovní posezení jsou však vystavěny poněkud kuriózně částečně již na českém území. Na českém, k jihu obrácenému svahu, má chatař dokonce malou zahrádku.

Perličkou je i to, že až do roku 1946 stávaly na stísněném prostoru vedle sebe chaty dvě – ta na české straně z roku 1878 však vyhořela a zůstaly z ní jenom zbytky sklepů. Čeští hosté jsou na německé chatě vítanými hosty, lze v ní platit i v českých korunách.

Kamenné pole pod Hvozdem

Sestup přes Starý Falkenburk

Pokud na Hvozd vyrážíte z Petrovic, pak se právě k sestupu hodí červená značka, která vás mírným klesáním dovede až k autobusové zastávce nebo zaparkovanému autu. Trochu nudný terén lesních cest je možné si zpestřit výstupem na další vrchol sopečného původu Sokol (593 m), kam vede významová slepá odbočka a také trasa lesnické naučné stezky.

Na vrcholu lze identifikovat skromné zříceniny a zbytky příkopů hradu Starý Falkenburk, který střežil obchodní cestu do Žitavy. Skromnost zbytků odpovídá dávné době 16. století, kdy hrad zanikl. Výhled, který na vrcholu cloní vzrostlé stromy, se otevírá z paseky na severním úbočí. Zaujme zejména pohled na protilehlý majestátní Hvozd.

Zbytky hradu Starý Falkenburk

K zajímavostem sestupové trasy patří i rozcestí Na Šestce pojmenované podle někdejšího čísla lesní parcely. Před druhou světovou válkou tady fungovala výletní restaurace, původně lesovna. Dnes stojí kousek opodál vila využívaná neblaze proslulými Lidovými milicemi, dnes základna libereckých skautů.

Hora Sokol od Lückendorfu

Hora Sokol od Petrovic

Jak se tam dostat

Dostat se pod Hvozd veřejnou dopravou je opravdu problém. Nejbližší železnice Liberec – Česká Lípa vede daleko a nedá se prakticky použít. Do Krompachu jezdí autobusy z Cvikova, do Petrovic autobusy z Jablonného v Podještědí. Pouze ovšem v pracovní dny. O víkendu jede do těchto končin pouze jeden odpolední spoj v neděli odpoledne do Krompachu a zpět (odjezd z Krompachu v 15.30). Autem vás k Lužickým horám, do kraje pod Hvozdem, přiblíží hlavní silniční tah Děčín – Liberec.

Mapa

1 : 50 000 KČT č. 14 Lužické hory


tipy na výlet
Created 2016 www.vyroba-stranek.cz - Virtuální prohlídky - all4U agency s.r.o. - recepty

X
Apartmán-Hotel Jítrava v Rynolticích hodnocení